Lehce se to řekne, hůř se to udělá….
Přemýšlím nad emocemi.. Uvědomila jsem si, že dát najevo své opravdové emoce není vůbec jednoduché. Dříve to možná byla normální věc. V dnešní době, pokud se příliš otevřete, stanete se najednou zranitelnými…
Moje projekty mě učí se více před ostatními otevřít. Jako bych mluvila hlasem svého srdce. Nicméně jedna věc je napsat text, druhá je to zazpívat nebo jen to „říct“ tak, aby ostatní pochopili, jak je to vlastně myšleno.
Není to sranda. Už chápu proč existují obory herectví. Zkrátka se to musíte naučit, jak se úplně otevřít a působit přirozeně…kdykoliv to bude potřeba. Například při natáčení filmu.
Když jsem naposledy nahrávala ve studiu svůj motivační track Buď já, anebo strach, dostala jsem jednu radu… od člověka, který mi s projekty pomáhá. Je to mimo jiné skvělá rapperka, Teď už je to i moje kamarádka.
Řekla mi: „Hele Juli, když jsem třeba na scéně nebo jen ve studiu u mikrofonu, tak musím otevřít svou duši, jako bych byla před ostatními úplně nahá. Je to náročné. Ne každý to dokáže.. Ale pokud to myslíš vážně, vypusť páru a dej do toho všechno…“ Pochopila jsem to jasně: “ Hele, Juli, svlékni se a to pěkně do naha!“
a tak se to teď učím.. kvůli sobě.. kvůli vám.
Co vy a vaše emoce?